V tomto článku vám představíme chůvu Hanku, která ráda chodí do lesa, nepohrdne dobrou knihou (nejradši má krimi příběhy, detektivky, horory) a hudbou. Má ráda zvířata a vše kolem nich. Před třemi lety začala Hanka dělat depozitáře pro kočičí útulek a sama je majitelkou 5 kočiček.
Hani, jak bys popsala svůj vztah ke kočkám?
Všechny moje kočičky jsou jako moje děti. A nejradši bych zachránila všechny na světě. Nikdy jsem nepotkala upřímnější zvíře. Když si vás kočka vybere, tak je to čistá láska.
Kolik kočiček máš? Můžeš nám o nich povědět více?
Svých vlastních kočiček mám celkem 5 – všechno jsou to kocouři. Pinďa (5 let) je blázen do všech displejů a aportování hraček. Druhý zachráněný kocour je Bruno, kterému budou 4 roky. Bruno je alfa samec a potřebuje mě mít neustále vedle sebe. Další kocourek v naší smečce je Majkí, kterému taky budou 4 roky. Majkí je takový léčitel, vždy pozná, že jsem nemocná nebo smutná a přijde. Je to strašný mazel a rád prohání Pinďu. Čtvrtý do naší party je Seth, taky mu budou 4 roky. Setíkovi je všechno jedno. Ten si lehne na záda a neřeší, jestli venku padají trakaře. Když má ale dobrou náladu, umí pěkně zlobit. Poslední a nejvíc rozmazlovaný je Prďolka. Budou mu teď 3 roky a jsme moc rádi, že ho máme. Dělám depozitáře pro kočičí útulek a původně byl v depozitní péči. Zamilovali jsme si ho a tak zůstal. Má sice neurologické onemocnění, ale proto ho všichni milují. Ostatní kocouři se o něj pořád starají, hlavně Seth. Prďolka je pohodář, toho nic nerozhází.
Kde a jak začali tvé zkušenosti s kočkami?
Jako dítě jsme měli jednoho kocoura, ale vlastní smečku jsem začala budovat ve svých dvaceti letech. Před třemi lety jsem začala dělat depozitáře pro kočičí útulek a od té doby se nám podařilo zachránit spoustu kočiček. Většinou ke mně přijdou na jaře vyhozená koťátka, která odchovám a pošlu dále do světa.
Můj nejsilnější zážitek byl asi náš poslední příjem. Jednalo se o kocourka, který měl velké zranění od psa a musela mu být amputována nožička. V životě jsem neviděla tak vděčné a šťastné zvíře.
Co ti práce kočičí chůvy přináší?
Kočky jsou velice upřímná stvoření. Líbí se mi, jak má každou úplně jinou osobnost, jsou nádherné a je s nimi legrace. Pracovat jako kočičí chůva je obrovská radost. Získávám nové zkušenosti a mohu tak poznat nové kočičí zvyky.
Jaký máš názor na kastraci koček?
Přála bych si, aby lidé svoje kočky kastrovali. Bylo by méně opuštěných koček na ulici. Mimo to, častá březost a kojení kočku velmi vyčerpává, některá koťata pak končí v útulcích nebo dočaskách, které praskají ve švech. Ale většina jich tolik štěstí nemá – umírají hlady, na různé nemoci nebo bývají utraceny.
Řekni nám svůj názor na pobyt koček venku vs kočky jen bytové.
Pokud jsou majitelé zodpovědní a nevystavují kočku nebezpečí, tak mi to vůbec nevadí. Kočky jsou lovci a užijí si to venku, ale musí se dbát na jejich bezpečnost. Určitě bych svoji kočku nepustila na volno ven, když je blízko frekventovaná silnice.
