Chůva Domča

Kočičí chůva Domča: „Učím se vidět svět kočičíma očima.“

Chůva Domča má ráda přírodu, fotografování a zajímá se o duševní zdraví. Přestože se jako malá koček spíše bála, našla si k nim cestu a svůj vztah ke kočkám stále buduje a prohlubuje.

Domčo, jaký vztah máš ke kočkám?

Jako malá jsem se jich bála, sekaly a kousaly bez varování a vysvětlení. Až časem jsem zjistila, jak kočka komunikuje a měla možnost ji poznat i z jiné stránky. Kočky jsou sebevědomé bytosti, které nás mohou učit klidu a rozvaze. Nedají se tak lehce omotat kolem prstu jako psi. Jejich důvěru i respekt si člověk musí obzvlášť zasloužit. Kočičí svět je jiný, než ten náš. Sebevědomí koček mě asi nikdy nepřestane fascinovat a myslím, že uvědomování si hodnoty sebe sama by nás mohly učit. Baví mě poznávat svět jejich očima a být zkoušená jejich zapeklitými testy.

Máš doma kočičího parťáka?

Dlouho jsem kočku neměla, až přišel Kabu a stal se neodmyslitelným členem naší rodiny. Kamarádky táta ho našel na silu jako podvyživené, nemocné, umírající kotě, kterému přejeli mámu. Vzali jsme ho na veterinu s očekáváním, že kotě v takhle zuboženém stavu dostane milosrdnou úlevu v podobě uspávací injekce, aby se netrápilo. Veterinářka jej prohlédla, ošetřila nejnutnější a navrhla, abychom mu zkusili dát 3 dny v teple domova s plnou miskou, zda zabojuje o život. Na léčbu byl příliš slabý a mohla by mu v takovou chvíli spíš ublížit. A Kabu zabojoval. Léčil se ještě několik měsíců a vyrostl z něj ten nejkrásnější kocour na světě. Chodí se mnou a mým pejskem Narutem každý den na procházky do lesa a spí v posteli. Dokonce s námi jezdí i na dovolenou, nejdál se zatím podíval na Korsiku.

Jaký je tvůj tip k získání si každé kočičky?

Vytvořit dostatek příležitostí ke hře a věnovat kočce čas, dát jí prostor a klidně se nechat kousnout do nosu.

Splnila práce kočičí chůvy tvoje očekávání?

Rozhodně ano. Mám tu čest potkávat různé kočičí osobnosti a více proniknout do kočičího světa.

Jaký máš názor na kastraci koček?

Kastraci vnímám jako důležitou, obzvláště u kocourů, kteří chodí ven a mohou nekontrolovatelně přenášet různé nemoci (např. FIV), nebo se při svém honu za voláním přírody stát mnohanásobným otcem koťat bez domova. Pokud se kočka mrouskáním trápí nevidím důvod proč takové trápení prodlužovat. Občas se najdou výjimky, ale bohužel většina se trápí nejen psychicky, ale i fyzicky. Co opravdu nemám ráda je nezodpovědné množení koček, ty pak končí opuštěné a hladové na ulici.

Myslíš si, že kočka je spokojenější v bytě, nebo venku?

Myslím, že kočka potřebuje ke štěstí svobodu a prostor. Je skvělé, když člověk bydlí v okolí, kde je pro kočku bezpečno a může tak chodit i ven. A pokud se nemůže pohybovat volně, měl by ji majitel zařídit dostatečný prostor ke šplhání a pohybu. Stejně tak i podněty ke hraní.