Kočičí chůva Týna v současné době studuje 3. ročník bakalářského studia České zemědělské univerzity, obor Kynologie. Zároveň vypomáhá jako veterinární sestra a pracuje také jako číšnice v jedné restauraci za Prahou. S Týnkou jsme si povídali jak jinak než o kočkách!
Týno, jak hodnotíš své zkušenosti s kočkami?
Můj život ovlivnily nejvíce 3 kočičky. Svou první kočičku jsem dostala v 9 letech a společně jsme odchovaly koťátka a prokousaly se přes všechny veteriny. V současné době sdílím domácnost s kocourem Mikešem a kočičkou Sárou. Zrovna v tuto chvíli jsou moje zkušenosti zase větší díky Mikešovi a jeho zranění, nebudu zabíhat do detailů, ale vstávání 15x za noc a probdělé 3 dny v kuse, dávání antibiotik injekční stříkačkou a každou hodinu měněné obklady s heřmánkem mluví za sebe. Další zkušenosti sbírám i ze své druhé práce veterinární sestry, kde se starám o hospitalizované pacienty. Obecně jsou tedy moje zkušenosti s kočkami dobré, ale samozřejmě s každou novou kočičkou mohou být zážitky jak šťastné, tak i smutné.
Kdy se projevil tvůj vřelý vztah k kočkám?
Vztah ke kočkám mám asi jako každý kočkomil už od malička, kdy jsem prosila tátu, aby mi pořídil kočičku. Kdykoli jsme nějakou potkali venku, bylo jasné, že mě od ní nedostanou, což se vlastně děje do teď, kdykoli nějakou vidím.
Kolik kočiček doma máš?
Nyní mám 2 kočky – kocoura Mikeše a kočičku Sáru. Ačkoli jsou venkovní mají libovolný přístup do domu a na noc obvykle vybíhají ven řádit a lovit. Díky klidné lokalitě na konci vesnice a tomu, že si je sousedé zamilovali, o ně nemusíme mít strach. Kocourka Mikeše jsme si vzali, když byl měsíc a půl starý, byl to takový černý uzlíček do dlaně. Mikeš je ten nejmazlivější kocourek, kterého jsem kdy poznala, stačí na něj jen zavolat a už ho mám v náruči. Umí být ale taky pěkně protivný. Mikeš je typický gaučák s netypickou povahou a mnoha osobnostmi.
Sárinku jsme si přivezli ze Záryb, byl jí také zhruba měsíc a půl a byla velmi plachá. Už ani nevím, kolik hodin jsem proseděla na zemi a čekala, až přijde. Časem se Sára bát přestala a vybudovaly jsme si spolu vztah, který může být jen mezi člověkem a kočkou. Ze Sáry se stala veselá, hravá a neuvěřitelně mazlivá kočička.
Jak nejraději trávíš čas s kočičkami?
Nejraději samozřejmě mazlením, ale také hraním a dováděním s kočkami. Konkrétně s Mikešem moc rádi chodíme na procházky ještě s naším dalším chlupatým parťákem (psem Samojedem).
Proč právě práce kočičí chůvy?
Od malička jsem kočkomil a mít jako brigádu hlídání koček pro mě byla jasná volba. Když jsem začala pracovat pro Meow-sitting, doma jsme zrovna žádnou kočičku neměli. Byla to pro mě šance, jak se do kontaktu s kočičkami dostat.
Práce kočičí chůvy mi přináší další zkušenosti. Myslím si, že člověk musí kočce nejdříve porozumět – její povaze, co vyžaduje, co má ráda, čeho se bojí. A až když se to naučíme a budeme to respektovat, můžeme si být jistí, že se nám to v dobrém vrátí.
Prozradíš nám tvůj tajný tip, jak si získat každou kočku?
Kočka má své vlastní tempo, jak rychle si k sobě připustí cizího člověka, můj recept je jednoduchý – toto tempo respektovat, nechat zapracovat kočičí zvědavost a nechat chlupáče udělat první krok.
Týno, jaký máš názor na kastraci koček?
Myslím si, že v momentě kdy kočička zůstává doma, tak to není tou největší nezbytností. Ovšem svou kočku bych vykastrovat nechala i když by byla pouze v bytě, aby se netrápila mrouskáním vzhledem k tomu, že je pro kočky toto období velmi fyzicky a psychicky náročné. Pokud by se jednalo o kocourka v bytě nebo domě, tak si myslím, že to nezbytné je, jelikož kocouři mají sklony ke značkování, ale samozřejmě je to na zvážení majitele.
Měly by podle tvého názoru mít kočky přístup ven, nebo být pouze v bytě? Jaký je tvůj pohled?
Můj kocourek i kočička jsou venkovní s tím, že jsou oba kastrovaní a tak by to podle mě mělo být u všech kočiček, kterým se majitelé rozhodli dát možnost volného pohybu. Také je nutné vzít v potaz, zda jste v bezpečné čtvrti bez pohybu aut a tak podobně. Co se týče kočiček bytových, nemám nic proti, já osobně jsem měla první kočičku v bytě s tím, že byla naučená na vodítko a jednou za čas jsme šly na procházku a pak zpět do bytu a můžu s klidem říct, že byla v bytě šťastná. Takže nejsem proti žádné z těchto variant, samozřejmě za splnění jistých podmínek.
Jak bys v několika slovech popsala kočky?
Kočky jsou nádherná stvoření, která nejde nemilovat. Každá je jedinečná a jiná, dokáže člověka překvapit i po několika letech a dělat mu radost po celý svůj život.
