Jani, kde a kdy vznikla tvá láska ke kočkám?
To mi mohlo být asi 19 let. V té době jsme měly s mamkou jen pejska Denyho, takže jsem se vždy považovala více za pejskaře. Chtěly jsme mu pořídit kamaráda, kterým se stalo toulavé mourovaté koťátko Mikinek. Od té doby jsem se začala více zajímat a sledovat problematiku toulavých koček, kastrací a útulků. Zároveň se snažím o šíření informací, celkovou osvětu a o podporu útulků a spolků, které se tímto tématem zabývají.
Kočky jsou podle mě stále nepochopené a odstrkované. Hodně lidí stále věří pověrám a fámám (nemoci, kastrace atd.) a nechtějí změnit své myšlení. Naopak, ten, kdo si k sobě kočky připustí, velmi brzy pochopí, jak jsou úžasné a stanou se láskou na celý život.
- Pokud přemýšlíte, že si pustíte kočku do života, přečtěte si našich 13 tipů pro začínající chovatele koček.
Vlastníš ty sama kočičku nebo kočičky?
Když jsem se stěhovala do Prahy, bylo mi jasné, že chci adoptovat kočku. Takže tady v Praze „sloužím“ dvěma kocourkům adoptovaným z útulku a zároveň kočičí kavárny Kitt&Café Toulavý Ráj v Kroměříži.
- Macík je rezavo-bílý kocour, kterého našli jako opuštěné koťátko, bojoval s FIP a zvládl to. Teď je z něho pražský povaleč, který vyžaduje neustálou pozornost a umí to dát hlasitě najevo.
- Kája je mourek, který se přitoulal rovnou do útulku a už tam zůstal. Je po operaci očního víčka, takže mu zůstal trochu přihlouplý výraz, ale je to zlatíčko a dohromady s Macíkem tvoří skvělou dvojku.
U mamky na Moravě máme tyto kočičky:
- Mikinek – malý mourovatý kocour s úžasnou povahou a obrovskou osobností, u kterého jsme věděli, že opravdu rozumí tomu, co mu říkáme, jen se rozhodl to ignorovat. Bohužel, odešel v roce 2023 na neléčitelnou srdeční vadu. Stále na něj myslím.
- Natálka je naše první adoptovaná kočička s želvovinovým zbarvením, která si mamku vyhlídla hned ve třetí minutě po vstupu do útulku a už se jí nepustila. Je to kočička o které celý den nevíte, ale večer vás nepustí spát bez mazlení. Adoptovaná je z útulku Zatoulané štěstí v Kroměříži.
- Rozárka je naší druhou adoptovanou kočičkou ze Zatoulaného štěstí. Černá sametka, kterou našli velmi zraněnou a musela podstoupit amputaci ocásku a přední tlapičky. Od adopce uběhly už 4 roky, a stále je kvůli svým zážitkům opatrná a lekavá.
- A ještě máme pejska Denyho, kříženec bígla a dalmatina, třeštidlo, co má vlastní hlavu. Neposlouchá, ale za ty roky jsme si s ním užili tolik srandy, že by to vydalo na knížku.
Co si myslím o kočkách, co na nich máš nejraději?
Nejraději mám na kočkách jejich názor na život, a to, že většinou poznáte, co si o té dané věci (nebo o vás) myslí. Miluji, jak jsou zvědavé a zkoumají vše vlastním roztomilým způsobem. Občas jsou to vrcholoví predátoři a divoké šelmy a jindy jsou to roztomilé kuličky, kterým chybí mozkové buňky.
Jaký byl tvůj nejsilnější kočičí zážitek?
Před pár lety se nám na půdě našeho domku na Moravě objevil rezavobílý zanedbaný a nemocný kocour. Nikdo nevěděl, kde a jak se tam zjevil. Nejdřív se bál, začali jsme ho krmit a zlehka získali jeho důvěru. Nález kocoura byl nahlášený na obec, majitel se samozřejmě nenašel. Kocourka se nám podařilo odchytit, zajistit převoz do útulku a zjistilo se, že je mu cca 12 let a je to opravdu dědula. Nejsilnějším zážitkem bylo, když mě pak útulek informoval, že kocourka si vyhlídla skvělá rodina a své poslední roky prožil v teple domova, s plnou miskou a milující rodinou. I pro kočičí seniory je vždycky naděje na domov.
Co ti přináší práce kočičí chůvy?
Chtěla jsem pracovat s kočkami, protože miluji kočky a vždycky doufám, že i většina koček si oblíbí mě. Jsem člověk, co jede na dovolenou a fotí kočky, které potká. Vždycky mám radost, když se s nějakou spřátelím.
Práce kočičí chůvy mi přináší možnost poznat ostatní kočky a jejich majitele, získat nové zkušenosti a zároveň tipy na zlepšení kvality života našich mazlíčků. Zároveň je to práce, která mě velmi baví a můžu si jí přizpůsobit podle vlastních potřeb.
Jaký je tvůj názor na kastraci koček?
Myslím si, že každý zodpovědný majitel by měl svou kočku mít vykastrovanou pro dobro jak kočky, tak majitele. Nesouhlasím se zastaralými názory proti kastracím. Žijeme v 21. století a měli bychom dělat vše pro to, aby žádné zvíře netrpělo. Kočky jsou přemnožené, na ulicích trpí, předávají si nemoci a rodí koťata, která mají vyhlídky na stejný život. Spolky a útulky vše samy nezvládnou, takže určitě kastrovat.
Preferuješ nějaké konkrétní zbarvení kočky a proč?
Všechny kočky jsou krásné, ale nejraději mám mourovaté kočky. Pro někoho jsou obyčejné, ale přitom jejich zbarvení má tolik možností a vzorů, že jsou prostě krásné. Druhé nejkrásnější jsou černé. Hladké jako samet a krásně se lesknou na sluníčku. Do budoucna bych chtěla ještě adoptovat černou kočičku k našim klukům.
