Kláro, odkud se vzal tvůj pozitivní vztah ke kočkám?
Pamatuji si, že jako dítě jsem měla sešit, kde jsem si lepila všechny možné obrázky koček z různých časopisů, sbírala pohledy s kočkami a věčně pečovala o kdejaké toulavé kočky. Tady moje malá posedlost kočkami začala. První kočka, která mě v mém životě zásadně ovlivnila a prožila se mnou mé dětství přes pubertu a dospívání, byla Pepinka. Původně jsem si myslela, že jde o sousedovic ztraceného kocoura, ale ukázalo se, že je to kočka, která se rozhodla mě adoptovat. Prožila s námi 14 let, během kterých přišla o několik kočičích životů. Nikdy nezapomenu na zážitek, kdy se nám na pár dní ztratila. Myslela jsem si, že už se nevrátí, ale ona si i přes vážné zranění – zlomenou pánev a potrhané břicho od srážky s autem, našla cestu domů a zotavila se. Dvakrát porodila koťátka doslova na mém klíně a byla pro ně úžasnou mámou.
Máš nyní nějaké kočičí mazlíčky doma?
Když nás Pepinka opustila, žila jsem už pár let v Praze, kde jsem neměla žádného mazlíčka a velmi mi jejich společnost chyběla. K tátovi se mezitím zatoulala mladá kočička Jůlie, a když se jí narodila první koťátka bylo na čase mou situaci změnit. Mrňousek je bezesporu kocouřím mužem mého života. Z aktivního, zvídavého koťátka vyrostl společenský mazlík, který se mnou spí v posteli a řídí naši domácnost už jedenáct let. Později jsme do naší smečky přibrali kocourka Tabiho, kterého zapomněla maminka někde v poli. Měl štěstí, že jej našla paní, která sama měla kočku s koťátky a dostal se do adoptivní rodiny. S Tabim to byla láska na první pohled. Svou plašší, ale hravou a mazlivou povahou náš tým skvěle doplňuje. Oba kocourci spolu moc hezky vycházejí a mají jasně nastavená pravidla, kterým občas ani já nerozumím. Třeba kdo okupuje kterou část postele nebo paničky.
Jak vnímáš kočky?
Kočky jsou kouzelné společnice nejen díky svému stoickému klidu, ale i díky umění ,,říkat“ ne. Vždy si najdou čas na zábavu a hru, ale také na odpočinek. Poznají, pokud vás něco trápí nebo se necítíte dobře, a svým vrněním a teplem chlupatého kožíšku vám dodají energii, která léčí.
Říká se, že kočky jsou falešné a nevěrné, a to jen proto, že na rozdíl od psů mají svou hlavu a dělají to, co samy chtějí, ať se vám to líbí nebo ne. To ale ještě neznamená, že jsou falešné. Právě naopak. Ve chvíli, kdy si vás kočka oblíbí, je vaším věrným a oddaným mazlíčkem. Kočka si sama zvolí, koho bude mít ráda a komu se bude raději vyhýbat.
Jaké jsi měla zkušenosti s kočkami ještě před tím, než jsi začala pracovat jako kočičí chůva?
Kromě mnoha záchranných akcí pouličních koček a koťátek, které bylo potřeba umístit do útulku nebo jim najít náhradní domov, jsem párkrát dělala i adoptivní maminku těm nejmenším prckům. Také jsem přes rok pracovala jako dobrovolník v kočičím útulku Šanta kočičí, kde jsem nabrala mnoho zkušeností.
Máš nějaké oblíbené kočičí plemeno?
Nejsem zastánce šlechtěných plemen a mému srdci jsou nejbližší „obyčejné pouliční“ kočičky. Přiznávám, že slabost mám pro mourky a mourinky. Zřejmě protože mám dva mourky doma.
