Kde se vzal tvůj kladný vztah ke kočkám?
Kočky miluji už od dětství. Pamatuji si, jak jsem ve čtyřech letech prosila mámu, abychom si nějakou pořídili. Bohužel se obávala o nábytek, a tak po dvou letech odsouhlasila aspoň Andulku. Na letní prázdniny jsem se vždy těšila, protože to znamenalo, že budu na chatě, kde byly toulavé kočky, se kterými jsem si mohla hrát, mazlit je a dávat jim jídlo. Ale stále jsem toužila mít vlastní kočku. Dokud mi to škola a další povinnosti dovolovaly, tak jsem působila jako dobrovolník v útulku pro kočky v Bohnicích. Zde jsem získala cenné zkušenosti a informace, které doplnily mé znalosti z příruček o kočkách.
Máš svého vlastního kočičího mazlíka?
Po několika andulkách, morčatech, křečcích a rybičkách převzala iniciativu moje sestra, která našla inzerát, kde jedna dívka v našem věku nabízela koťata zdarma. Bez souhlasu rodičů jsme si přinesly koťata Čiči a Momo. Podařilo se nám je skrýt v pokoji, ale nakonec nás rodiče začali podezřívat a musely jsme s pravdou ven. Otec na začátku nebyl nadšený a máma stála při něm, ale po jednom dni si je oblíbili a přijali do rodiny.
Rok po tom, co jsme si přivedly Čiči a Momo, se na naší zahradě objevilo opuštěné černo-bílé kotě. Vypadalo to, jako by ho někdo přivezl a hodil na naši zahradu. Bylo zvyklé na lidi a vyhledávalo jejich přítomnost. Ujaly jsme se ho, protože bylo nemocné a zanedbané, a pojmenovali ho Ema.
Máš i jiná zvířata?
V 6 letech mi máma pořídila moji první andulku, jmenoval se Kubík. Pak počet zvířat u nás začal postupně narůstat od mých 10 let. Měla jsem 3 morčata – Bella, Eleanor a Eda, 2 křečky – Chmýříčko a Jackie, další dvě andulky – Tobie a Sisi a do toho jsem vlastnila a starala se o 120l akvárium. Bohužel roky nemilosrdně rychle plynou a v současné době mám doma Čiči, Momo, Emmu, Sophie (korela) a Friedu (andulka).
Povíš nám více o tvých kočičkách, jaké jsou?
Čiči je ze stejného vrhu jako Momo. Sice na to nevypadají, ale doopravdy jsou sestry. Má ráda pozornost, když se jí věnuji, a to jak mazlením, tak i hraním si s udičkou. Chodí všude za mnou a dohlíží, aby se mi nic nestalo. Když je unavená a chce si jít lehnout, tak čeká na mě. Dokonce na mě někdy mňouká a kouká se pohledem, který jasně naznačuje, že je čas jít spát. Je to malý dobrodruh a ráda prozkoumává půdu či dveře sousedů o patro níže.
Momo je obezřetná a dává si pozor, koho k sobě pouští, ale po získání důvěry se nechá mazlit či aportovat její oblíbené víčko. Je to velice nadaná kočička a dokáže si sama otevřít posuvné dveře u skříně a vyskočit na poloprázdnou poličku s oblečením. Někdy mám pocit, že v minulém životě byla gymnastka, protože předvádí úchvatné výkony.
Emma je navzdory její špatné minulosti mazlivá a přítulná, ale cizích lidí se bojí a schovává se za skříň v obývacím pokoji či do jiné skrýše. Emma miluje, když může prohánět laserovou tečku po celém bytě, a nebo chytat to neposedné pírko na provázku. Jejím zlozvykem je, že ráda loudí v kuchyni. Nechá se dlouho mazlit a držet jako miminko.
Co si myslím o kočkách, co na nich máš nejraději?
Myslím, že kočky často odrážejí, jakými lidmi jsme. Pozoruji to na své Čiči, která si osvojila mnohé z mých návyků a chování. Zároveň věřím, že kočky mají jedinečnou schopnost vycítit, jaký člověk před nimi stojí. Fascinuje mě na nich jejich schopnost samostatně se rozhodovat o tom, s kým chtějí být a komu se raději vyhnout. Nikdo je nemůže přinutit udělat něco, co samy nechtějí. Jsou to bytosti, které přesně vědí, co chtějí a co potřebují.
Na kočkách obdivuji jejich eleganci, vznešenost a tajemnost, stejně jako jejich upřímnost. Na rozdíl od psů na mě působí vyrovnaněji, klidněji a uvolněněji. Být v jejich přítomnosti mi vždy zlepší náladu – a věřím, že nejsem sama.
Přesto nechci, aby to vypadalo, že mám nejraději jen kočky. Miluji všechna zvířata a dávám jim svou lásku a péči stejným dílem. Každé zvíře je jedinečné, zaslouží si naši úctu a lásku, bez ohledu na druh. I proto jsem vždy měla tolik různých zvířat – každé z nich je úžasné svým vlastním způsobem.
Proč jsi chtěla pracovat jako kočičí chůva?
Tato práce je splněný sen! Je to kombinace mých koníčku a lásky ke zvířatům. Už dlouho jsem hledala brigádu či práci, ve které bych pracovala se zvířaty. Kočky mě uchvátily svou elegancí, nezávislostí a jedinečnou osobností. Práce s nimi je pro mě způsob, jak se o nich víc dozvědět a ještě více přispět k jejich pohodě. Když jsem uviděla příležitost v podobě inzerátu, neváhala jsem, byla to pro mě jasná volba.
Co ti práce kočičí chůvy přináší?
Práce chůvy mi přináší pohodu, klid a pocit většího štěstí v životě. Miluji, jak každá kočka má jedinečnou osobnost, která si vyžaduje individuální přístup. Naskytují se mi tak možnosti se učit novým způsobům, jak se chovat ke kočkám. Je to práce pln výzev, ale i odměn, a proto mě to tak baví. Taktéž mi přijde, že tato práce má pro mě až terapeutické účinky, cítím se po hlídání u klientů vždy dobře a těším se na další.
