Pojďme se podívat na to, co kočka vyjadřuje pomocí následujících charakteristických zvuků:
1. Mňoukání
Kočky mezi sebou „mluví“ pomocí nejrůznějších zvuků, mezi nimiž je mňoukání extrémně vzácné. Mňoukání používají koťata k přivolání své matky. Hlasitě mňoukají kočky v říji, což signalizuje samcům jejich ochotu k reprodukci. V ostatních případech kočky vzájemně komunikují syčením, vrčením, funěním, pištěním, broukáním nebo vrkáním. Kočky mňoukají, aby komunikovaly se svými chovateli. Můžou tak žádat o doplnění jídla nebo vody, chtít vás pozdravit při návratu domů, nebo zkrátka jen žádají o vaši pozornost.
Pokud kočka neustále mňouká při jídle, nebo při používání kočičího záchodu, může to znamenat, že se necítí dobře a proto zbystřete.
2. Předení
Předení je způsob, kterým koťata komunikují se svou matkou. Všechny kočky tento způsob používají po celý život – dokonce i při komunikaci s vámi. Věnujte zvláštní pozornost kočičímu předení a všimnete si jemných změn tónu a vibrací, kterými kočka vyjadřuje, že je šťastná a má se dobře.
Kočky dokáží předením uzdravovat nejen sebe, ale i člověka. Předení totiž uvolňuje hormon štěstí, který zlepšuje náladu. Navíc způsobuje vibrace, které stimulují svaly a tím podporují růst a pevnost kostí. Pokud si kočka kost zlomí, velmi rychle se jí díky jejímu vrnění uzdraví.
Kočky předou i v situacích, které nejsou dvakrát příjemné, např. při porodu, když jsou zraněné, při těžké nemoci nebo dokonce i při umírání.
Vrnění není doménou jen domácích koček. Vrní i ostatní kočkovité šelmy, jako například rys, puma či gepard. Ovšem tyto šelmy vrní jen při výdechu. Pouze kočky domácí umí vrnět jak při nádechu, tak při výdechu.
3. Syčení
Syčení je emocionální vyjádření nepohodlí, strachu nebo stresu. Syčící kočička se cítí ohrožená a nejistá. Syčení je pro kočku přirozeným způsobem komunikace. Je to stejné, jako když se vy cítíte ohroženi a na druhé zvýšíte hlas nebo začnete křičet, abyste je varovali, ať se k vám nepřibližují. Kočičí syčení je obvykle varováním pro jinou osobu nebo zvíře. Je to jejich způsob, kterým ostatním říkají: „Ustup nebo na tebe budu muset zaútočit“.
Odborníci na chování koček se domnívají, že kočky se naučily syčení napodobováním zvuku hadů. Napodobování zvuků jiných živočišných druhů patří k technikám přežití, kterou používá mnoho zvířat.
Pokud kočka syčí doporučujeme místo křiku nebo zlého pohledu syčení ignorovat. Dejte jí prostor a čas, aby se kočka vrátila do normálu a syčení ustane.
4. Kočičí vytí
Pokud si myslíte, že vyjí jen psi, tak se mýlíte. Některá plemena koček, zejména siamská, jsou náchylná k nadměrnému mňoukání a kňourání, která se podobají vytí. Výrazné vytí používají kočky především při námluvách.
Kočky mohou výt pokud se nachází v nouzové situaci, jsou někde chycené nebo dokonce zraněné. Jindy zkrátka jen požadují, abyste se hned přišli podívat na kořist, kterou vám přinesla (ano, může to být i plyšová myš). V každém případě věnujte své hlasité spolubydlící okamžitou pozornost, abyste se ujistili, že je vše v pořádku.
5. Cvrlikání
Jedná se o velmi krátký, výrazný zvuk, který je poměrně vysoký. Cvrlikání je také známé jako trylek, protože má hudební podtext. Je to jeden ze speciálních kočičích zvuků vyhrazených pro velmi zvláštní příležitosti. Kočka často cvrliká nebo vrká, aby varovala domácnost, když za oknem vidí ptáka, veverku nebo králíka. Když kočka cvrliká, zní to, jako by se snažila napodobit zpěv ptáků, které se tak často stávají její kořistí. Zajímavostí je, že kromě ptáků, mají kočky nejširší rozsah hlasových projevů ze všech domácích zvířat.
