Aničko, jaký je tvůj vztah ke kočkám?
Kočky jsou mi stejně jako psi blízké už jen z toho důvodu, že jsem s nimi od malička vyrůstala. Jsem na jejich společnost zvyklá a vím, co si k nim můžu a nemůžu dovolit, co mají a nemají rády a také k nim mám určitý respekt.
Doma jsme měli dva kocoury, zrzavého Kryštůfka a černobílého Honzíka, kteří lovili myši, ale zároveň to byli členové rodiny, kteří milovali mazlení a něco dobrého k snědku.
Honzík s námi byl asi 10 let a pak se bohužel ztratil. Kryštůfka jsme měli 18 let. Byl to velký pohodář, který venku lovil myši a domů chodil odpočívat. Ráda na oba vzpomínám.
Máš doma nějaké vlastní kočky?
Mám dva zrzavé kocourky Zrzka a Morise. Oba dva jsou hrozní mazlíci. Moris mě pokaždé chodí vítat, když se vrátím domů. Jakmile mě vidí, běží ke dveřím a musím ho hned pomazlit. Zrzek moc nevítá, ten je radši zalezlý v teplém pelíšku nebo je někde na lovu. Oba dva kocourci jsou venkovní, ale chodí i domů. a nejraději spí v mé posteli.
U přítele pak máme tři žíhané kocourky Karla, Edu a Pepu.
- Karel už je s námi více než rok a Eda s Pepíkem přišli nedávno, takže se zatím „rozkoukávají“. Karel je pohodář, nic ho nerozhodí až na malé děti, to se pak schová pod gauč, dokud není opět klid.
- Eda je hodně plachý a většinu času tráví pod gaučem. Vyleze se akorát najíst nebo si pohrát s Karlem a Pepou, ale nesmí se na něho prudce, to je pak hned zpátky ve své bezpečné zóně pod gaučem.
- A nakonec Pepík, ten je taky takový pohodář. Pomalu si zvyká, s Karlem už jsou kamarádi.
Když se pak všichni tři kocourci sejdou, tak by zvládli převrátit byt vzhůru nohama.
Máš nebo měla jsi kočku, která je vyloženě tvou spřízněnou duší?
Ano, byl to můj kocour Garfield.
Garfieldek byl takový plyšový medvídek a byl to velký flegmatik. Hrozně rád se mazlil a spal se mnou pod peřinou. Když jsem chodila na autobus, tak mě vždy šel vyprovodit, počkal až nastoupím a pak šel zpátky domů. Dokonce zaujal i pana řidiče, který se na něho vždycky ptal. Byl opravdu taková moje spřízněná duše, na kterou nikdy nezapomenu.
Splnila práce kočičí chůvy tvá očekávání?
Ano, splnila. Neměla jsem úplně jasnou představu, jak to bude vypadat, ale jako velký benefit vnímám možnost poznat kočky různých povah. Zjistila jsem, že každá kočka má svou unikátní osobnost a nejde je “házet do jednoho pytle”.
Na hlídání trávím čas s kočkou nejraději mazlením nebo hrou.
Preferuješ nějaké konkrétní zbarvení kočky a proč?
Ano, preferuji zrzavé kocoury, protože jsem vždy měla převážně zrzavé kocoury. Samozřejmě když se jednalo
o sourozence a ten druhý měl jinou barvu, tak jsem je nerozdělila, ale vzala si oba. Mám zkušenost, že zrzaví kocouři jsou mnohem mazlivější než jiní a také obdivuji zbarvení jejich kožíšku.
